Široko daleko známá a ceněná pažská krajka je jedinečná ruční práce pilných a šikovných rukou žen města Pagu. Ruce, které vytvářejí tu krásu propletených nití jsou ruce matek a babiček, které si vždy pečlivě umývaly ruce, aby náhodou krajku nezašpinily, ruce, které byly v těžkých letech finanční podporou rodině a dětem, která kvůli dalšímu vzdělávání musela opustit město. Dnes v Pagu není rodina, která by neměla zarámovanou krajku na zdi svého domu a pyšně ji neukazovala všem, kteří přijdou do jejich domu a stejně tak ji pečlivě střeží, aby ji odkázali jako dědictví pro děti a vnuky. Příběh o původu pažské krajky v městě Pagu bychom mohli začít před lunetou Pažského župního kostela, na kterém je v mělkém reliéfu zobrazen pažský lid pod ochranou patronky Bohorodičky. Práce sochaře z XV.stol. (připisuje se Petru Berčićovi, spolupracovníkovi Jurja Dalmatince) představuje stylizované zobrazení oděvu, na kterém se zdůrazňuje pokrývka hlavy.Vlasy pokrývá plátěný šátek složený zvláštním způsobem (pokrivaca), jehož okraje zdobí původní krajka. Prsní část ženské bílé plátěné košile a pokrývka na hlavu je zdobena prací, která je nazývána paški teg (teg= ženská ruční práce). Pažský teg je spojením techniky vyšívání a prvních retičel (druh krajky) do plátěného základu a geometrizovaných motivů ozdob. Pažská krajka se šila v klášteře sester benediktinek, kde jeptišky své chráněnky a dívky z města učily výrobu krajky. Sbírku, kterou pažské sestry benediktinky střeží a sbírají déle než 150 let prohlásilo Ministerstvo kultury RH kulturním bohatstvím Chorvatska.
Založením krajkářské školy v r. 1906 se krajka stává samostatným dekorativním předmětem – „pažská krajka“, ubrousek, ozdoba na církevním rouchu, ubrusech, kapesnících a částech oblečení. Školu založil starosta Pagu Frane Budak a první učitelkou byla Nilla Rakamarić, která získala pedagogické vzdělání ve Vídni. V tom období byla krajka přítomna na mnoha výstavách ručních prací od Vídně do Paříže, Londýna a New Yorku a byla často i oceňována. Krajkářská škola soustavně fungovala do II.světové války, poté s menšími či většími přestávkami, aby v r. 1994 začala působit jako součást střední školy Bartula Kašiće. Kromě školy má důležitou úlohy v zachování pažské krajky i Sdružení pažských krajkářek „Frane Budak“. Pro výrobu pažské krajky je potřebný menší, hodně naplněný polokruhový polštářek, nakreslená předloha, jehla, bílá nit a klidné, vždy čisté ruce. Tradici šití pažské krajkářky udržely výrobou ozdob na svém tradičním oděvu a později i samostatnými ozdobnými předměty. Zvláštností pažské krajky je i to, že dříve neexistovaly nákresy pro výrobu, ale vzorek a způsob výroby se přenášel z generace na generaci ústním podáním a praktickou činností. Od roku 2009 je umění výroby krajky v Pagu, Lepoglavi a Hvaru zapsáno na reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO.
